První výstřely druhé světové války daly za vznik také nový hrdinům. Bitva o Westerplatte trvala jeden týden a polská posádka musela čelit několikanásobné německé přesile. Poláci zde ukázali mimořádnou statečnost a houževnatost tváří v tvář německým uzurpátorům.
Expanzivní plány Třetí říše ve střední Evropě zahrnovaly kromě anšlusu Rakouska, obsazení Československa také porobení Polska. Hitler plánoval útok na Polsko 26. srpna 1939, nakonec bylo napadeno 1. září 1939, čímž začala druhá světová válka. První výstřely největšího ozbrojeného konfliktu v dějinách lidstva se odehrály na poloostrově Westerplatte. Před pátou hodinou ranní zahájil starý německý predreadnought Schleswig-Holstein palbu, kdy zasypal poloostrov svými salvami. Hitler dal jasný příkaz, že Westerplatte má být dobyt do 2. září, čili hladce a rychle bez zbytečných odkladů.
Westerplatte se brání
Poloostrov Westerplatte měl velký význam, tvořil totiž součást svobodného města Gdaňsk, které bylo od roku 1920 pod ochranou Společnosti národů, jež mu však reálně nemohla poskytnout žádné bezpečnostní garance. Versailleská smlouva, která podle mnohých historiků zadělala už ve svém zárodku na vypuknutí druhé světové války, zakazovala Gdaňsku udržovat větší vojenskou posádku, aby zbytečně neprovokovala Německo. Nicméně major Henryk Sucharski, velitel základny na Westerplatte, pracoval několik měsíců na tom, aby „potajmu“ navýšil početní stav mužstva na zhruba 200. Byla to z jeho strany jakási prozřetelnost věcí příštích, které se mílovými kroky blížily.
1. září 1939 pak dalo Sucharskému plně za pravdu. Němci zahájili útok v počtu asi 3 000 (některé zdroje uvádějí až 3 500), měli k dispozici těžkou techniku, tanky, dělostřelectvo a letectvo, zatímco obránci byli jen slabě vyzbrojeni. Měli k dispozici pouze jeden polní kanon ráže 75 mm, dva protitankové kanony ráže 37 mm, dále byli vybaveni puškami, granáty a 18 těžkými kulomety. I přes tento nezáviděníhodný stav měli mimořádné odhodlání se bránit několikanásobné přesile.
Překvapení útočníci
Sucharski se svou pravou rukou kapitánem Franciszkem Dąbrowským vybudovali ještě před útokem postupně tři obranné linie. Umístili na řadu špatně detekovatelných pozic kulometná stanoviště, která měla udržet linii dostatečně dlouho na to, aby se vojáci mohli mobilizovat poblíž druhé obranné linie. Němečtí plánovači o těchto opatřeních nevěděli, což polští obránci v úvodních fázích bojů mistrně využili ve svůj prospěch.
Německé útoky sílí
Jednotka SS, která byla vedena poručíkem Wilhelmem Henningsenem, se špatně orientovala a vůbec nevěděla o skrytých kulometných stanovištích. To nakonec Henningse stálo život, když utrpěl těžké zranění břicha a následující den zemřel. Velení převzal Walter Schug. Mezitím posílila německé řady jednotka SS-Heimwehr Danzig, která nechvalně proslula svou brutalitou na civilním obyvatelstvu. Následovalo několik vln útoků ze strany agresorů, ti se však po třetím pokusu stáhli. Byli přesvědčeni, že Polákům se podařilo na poloostrově vybudovat důmyslný systém zákopů, tunelů a obranných pozic, zatímco ve skutečnosti čelili pouze čtyřem narychlo postaveným bunkrům. V jeden okamžik se Němců zmocnila panika. Na Schleswick-Holstein vysílali zprávu „Těžké ztráty, odjíždíme!“
Útočníci zvažovali, jak postupovat dál, když je kosila těžká obranná kulometná palba Poláků. Schleswig-Holstein, kterému velel námořní kapitán Gustav Kleikamp, přemítal nad dalším postupem. Uvědomoval si, že tímto způsobem se vítězství nedosáhne, protože ztráty jsou až příliš velké, a proto požadoval leteckou podporu. Ke slovu se dostaly především střemhlavé bombardéry Junkers Ju 87 Stuka v počtu 40-60 strojů a také další letouny Junkers Ju 52 a Heinkel He 51.
I přes statečný odpor Poláků bylo jasné, že zdroje, ať už lidské či materiální, jsou na straně Němců, kteří postupně zesilovali svůj tlak. Letecké údery byly navíc velmi účinné, když jednotka Sturzkampfgeschwader Immelmann podnikla řadu přesných úderů na polské pozice na Westerplatte. Během nich zničila polskou komunikační síť, a to jak mezi Poláky na Westerplatte, tak i veškerý kontakt s ostatními jednotkami.
Chceme dál bojovat!
Stovky bomb, které dopadly na poloostrov, měly na polské obránce demoralizující účinek. Proměnily bojiště v ohnivé peklo. Námořní poddůstojník Franciszek Bartoszak později vzpomínal: „Byli jsme ohlušení, oslepení, rozdrceni. Mohli nás ten den dobýt.“ Intenzivní bombardování dolehlo nejvíce na majora Sucharského, který se nervově zhroutil. Kontrolu nad posádkou tak převzal kapitán Dąbrowski. Ve vzduchu visela kapitulace, nicméně po rozhovorech Dabrowského s obránci došel k závěru, že muži jsou odhodláni dále bojovat.
4. září posílily německý útok další válečné lodě, které zahájily palbu z Baltského moře a ostřelovaly severní stranu poloostrova. Schleswick-Holstein obnovil útoky z jihu. Polákům se akutně nedostávaly zdroje, zásoby munice a také zdravotnický materiál. Polští vojáci se museli ale popasovat i s přívalem dalších útoků, které byly silné v posledních dnech obléhání, tedy 6.-7. září. Závěrečný den týdenní bitvy tak byl charakteristický prudkými pozemními útoky Němců, kteří postupovali, doplňovaly je údery německých plavidel. Jasně už zde vynikla přesila útočníků.
Čestná prohra a německé uznání
Obránci již měli jen minimum munice, kterou navíc museli šetřit. Byli si vědomi toho, že další pomoc nepřijde a posádka je tak odkázána pouze sama na sebe. Přitom její ztráty nebyly tak velké, čítaly 17 mrtvých a 79 zraněných, oproti 400 německým vojákům. Major Sucharski věděl, že už není v silách posádky dál se bránit a s požehnáním kapitána Dąbrowského vyvěsil na jedno z oken kasáren bílou vlajku.
Sucharski a Dąbrowski vyvedli své muže, unavené a strhané boji z opevněných pozic, a vydali se směrem k nepřátelským liniím. A nutno říct, že stejně jako Stalin ocenil bojující Finy v tzv. Zimní válce, tak i Němci měli pro obránce slova uznání. Kleikamp nechal Poláky projít v čestném pochodu se zbraněmi. Podle svědectví německých i polských účastníků měli někteří Němci salutovat vyčerpaným Polákům. Dąbrowského Němci věznili v několika zajateckých táborech, zemřel v roce 1962. Předtím ještě v svých knihách podal svědectví o bojích o Westerplatte. Sucharski byl internován v zajateckém táboře na hradě Hohnstein a následně strávil zbytek války v různých táborech. Zemřel v roce 1946 na zánět pobřišnice.
Sugestivní výpověď o dramatických událostech podává vynikající polský válečný snímek Westerplatte z roku 1967, který mohli vidět i český divák.
Zdroj: Warfare History Network,
Autor/Licence fotografie: Junkers Ju 87, Bundesarchiv, Bild 183-1987-1210-502 / Hoffmann, Heinrich / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de